1. Jirko, odjíždíš na náročný etapový závod profesionálů do exotické Dominikánské republiky. Jaká bude letošní Vuelta Dominicana a jaké etapy tě čekají?
Na rozdíl od předchozích čtyřech ročníků, kterých jsem se zúčastnil, organizátoři trochu pozměnili trať. Vuelta bude náročnější a napínavá do posledního dne. Devět etap, v součtu 1200km, jedna časovka a dvě horské etapy – to vše, spolu s velmi slušnou konkurencí týmů z USA, Venezuely, Kolumbie, Mexika a dalších zemí, dělá závod opravdu náročným. Většina jezdců je v plné sezóně, zatímco já – Evropan – mám za sebou jen čtyři závodní dny v Austrálii. Ovšem tréninkově byla a je pro mě letošní zima nejkvalitnější v celé mé kariéře, takže zase takový strach nemám. Ale možná si moc věřím. Uvidíme. V prvních etapách si asi budu spíš zvykat na ostré závodní tempo, ale pak už se tělo snad rozjede.
2. Tento závod jedeš již poněkolikáté. Na jakou etapu se těšíš nejvíce a proč?
Nemám vysloveně oblíbenou etapu. Navíc v novém formátu závodu ani nevím, co mě čeká. Ale těším se na celý závod. Je to první opravdový start do sezóny a já už se strašně těším. Letos jsem přes zimu skutečně dřel, tak doufám, že mě to posunulo zase o kus dál.
3. V Dominikánské republice jsi velmi populární osobností, místní obyvatelé Tě dokonce považují za svého „syna“ a tento výraz rádi opakují v médiích. Ty jsi s Dominikánskou republikou spjatý však mnohem víc, než pouze jako sportovní celebrita, například jsi zde inicioval založení Dominikánského paralympijského výboru, jehož představitelé byli již na paralympiádě v Pekingu…
Mám Dominikánskou republiku opravdu rád. Je to moje srdeční záležitost. Takovou popularitu a otevřenou náruč skoro nemám ani v Čechách. Když jim tam při interview říkám, že tu zemi cítím jako druhý domov, ani moc nepřeháním. Lidé jsou tam strašně milí a váží si každého, kdo něco dokáže. A já jsem si při svých startech v tomto závodě i snad svým vystupováním, udělal skvělé jméno. Moc mě to těší a chci na to i letos navázat.
4. Také jsi průkopníkem cyklistiky handicapovaných v této zemi, už v loňském roce byl s tebou v týmu talentovaný cyklista Dominikánské republiky s postižením horní končetiny…
Mám radost, že díky mému příkladu se i v této chudé zemi našla příležitost pro pár hendikepovaných mladíků, kteří se ve mě vzhlédli a po mém prvním startu v závodě se začali věnovat cyklistice. Přesvědčil jsem místní cyklistickou federaci, že si zaslouží alespoň malou podporu a pomoc. Loni už byl jeden z nich schopen téměř celý závod absolvovat se mnou.
5. Z fotografií je patrné, jak temperamentní a neopakovatelná je atmosféra závodu, jaký pocit máš ty jako závodník, který je navíc neustále středem pozornosti?
Je pravda, že závod je úplně něco jiného, než na co jsem zvyklý z profesionální cyklistiky v Evropě. Tady jsou podmínky pro závodníky často velice tristní. Sám závod je zabezpečen skvěle, ale co se týče zázemí – stravování či ubytování, závodník musí být připraven na vše. Ale já už jsem si na to zvykl. Ovšem pokud na závod občas přijede evropský tým „zhýčkaných primadon“, nestačí se divit. Například loni jeden nejmenovaný španělský tým, opustil závod už po druhé etapě. nejen že si už od příletu neustále na všechno stěžovali, ale jejich „hvězdy“ patrně podcenili úroveň konkurence a po prvních dvou etapách byli jako tým ůplně poslední. V noci se pak tiše sbalili a odletěli s ostudou domů. Ono se to evropským cyklistům moc nezdá, ale kvalita závodníků na Vueltě je vždy vysoká. Loni tu startovali tři závodníci z Venezuely, kteří pak absolvovali Giro d´Italia. Předloni tu byl tým Kazachstánu, z něhož je dnes nejbohatší tým světa – Astana, za kterou jezdí Lance Armstrong. A spoustu závodníků, kteří budou Armstrongovi pomáhat na Giru či Tour, já znám právě z Dominikánské Vuelty. Bude to tedy i letos určitě těžké, ale těším se! To, že jsem neustále na očích je pro mě spíš výzva. Motivuje mě to k nejlepším výkonům. Mám své jméno a to si přeci nemohu jen tak zkazit! Ovšem také nemám nohu, což mi nikdo neodpáře, a tak zůstávám na zemi. Nedělám si žádné ambice na umístění, tohle není žádný amatérský závod! Přesto chci i letošní Dominikánskou Vueltu absolvovat se ctí!
(fotografie: Dan Harvan)
